купить карепрост

Nejprve prakticky - jak kurz probíhá

Sejdeme se tak, abychom začali tvořit v 17 hodin v pátek v podvečer - je to důležité kvůli výrobě mandal na okna, jejichž barvy schnou až do neděle. Na programu je večeře a pak sledování nočního snění. Sobota je intenzivní práce od rána až do večera, se snídaní do devíti hodin, s obědem, kávou s tajemstvím a večeří. V neděli opět snídaně a oběd a krásná dopolední práce, po obědě doděláváme, co potřebujeme dokončit a pomalu se rozcházíme z kruhu do dalších kruhů. Všechny potřebné materiály jsou připravené podle počtu účastníků, jídlo i pohodlné spaní je zajištěné (ale nezapomenout na vlastní spacák - viz Důležité informace v sekci program!), takže si vemte hlavně dobrou náladu a chuť tvořit krásu. Celková cena je 2.000 korun.

* * *

Mnohavrstvý víkendový program Umění Mandaly v nás probouzí vidění kruhu jednoty všude. Okolo nás i v nás zní rytmus točících se kol v nekonečných spirálách existence. Při tvorbě mandal všech možných variant se zaposloucháme do své vnitřní hudby, jejíž tóny jsou dokonale jednotné s tóny Universa. Zveme k prožitku sjednocení veškerých tvarů pod rukama tvořitele.

Speciální část programu je věnovaná intuitivní kresbě a čtení v symbolech vlastního díla. Psychografie se odehrává ve skupině i pod rukama jednotlivce.

Návštěvníci si vždy domů odvážejí mnoho - v srdci - a v ruce pak spirálu, alespoň dvě krásné slupovací mandaly na okna, osobní zářič, mandalový šperk, ochrannou ozdobu, dílo vytvořené neobvyklou vrstvenou pastelovou technikou a především intuitivní obrázek z jejich nitra.

Na kurzu Umění mandaly je pro hosty Tvořivého a relaxačního centra připravený čas, po jehož prožití jsme už všude a vždy schopni vnímat krásu světa. Procítíme, že můžeme žít v takovém světě (světle), který nám sám dává nadšení dávat i radovat se z darů při tanci v zázračném kruhu života.

Slovo Mandala pochází ze starobylého indického jazyka sanskrtu a znamená v překladu „kolo - kruh“ či „oblouk“. Mandala začíná i končí v jednom středu a  z tohoto centra vycházejí všechny tvary, které můžeme v mandalách pozorovat. Mandaly nacházíme ve všech světových kulturách. Mandala jako taková je archetypální symbol, který v sobě zahrnuje určité duchovní principy, které jsou součástí veškerého vesmíru a bytí (galaxie, soustavy, planety, atd.). Můžeme je pozorovat všude v přírodě – letokruhy stromu, květy, pavučina, voda, vločka, slunce, oko…

Mandala je vlastně biorezonátor, který vyzařuje určitou specifickou vibraci a ta je u každé mandaly jiná. Navozuje příjemnou atmosféru a pohled na ni uklidňuje a léčí. Velkou roli hraje barevné a tvarové uspořádání mandaly. Z každé vychází určitá specifická energie, která se rozprostírá od středu, vyzařuje ven a přesahuje ji do prostoru.

Témata a techniky

Středozemě, planety, galaxie, ZeMě, tělo, labyrint, květiny, hnízda, živly, spirála, zdroj …

Obvyklé techniky, které od pátku do neděle stihneme - Windowcolor, vosková batika, tupování, korálkování navlékací i lepené, spirály, osobní zářiče, vrstvené suché pastely a hlavně intuitivní kresba …

Kurz Umění mandaly pro vás připravila Hana Hikešová a spol .

Mandala – kolo Života

Slovo Mandala znamená ve starobylém jazyce sanskrtu "kruh" ale i "střed", což vyjadřuje, že reprezentuje viditelný vnější svět (kruh) i vnitřní svět mysli a těla (střed). Mandala jednoduče není ani sama tečka, ani sám kruh, základní mandala je kruh s tečkou. A jak nám to zase hezky zapadá do sebe – je to symbol semene a zároveň astrologický symbol slunce – a to samo je symbolem vesmírného otce, který zasévá své sémě zde na zemi pro vznik života – toho zázraku v nás. Mandala je obraz, vyprávějící příběh o cestě, po které se můžeme ubírat ze všedního života k vyrovnanému nitru našeho já a která nás vede k hlubšímu pochopení vztahu mezi vesmírem a námi. Každý hledá štěstí a naplnění svých snů. Mandaly jsou nástrojem, který nás může vést přímo k jádru tohoto hledání. Následováním cesty prostřednictvím mandaly se snažíme najít celistvost ve svém nitru, klid, který přetrvává bez ohledu na bouře, jež zuří kolem.

Když kreslíme mandalu, můžeme buď vytvořit obraz svého vnitřního já nebo pečlivě vykreslit obraz perfektního světa a snažit se o to, aby vyjadřoval harmonii. Při vytváření mandaly se otevíráme všem možnostem, které existují uvnitř i vně. Posloucháme sny svého srdce, mysli a duše a dáváme jim tvar a barvu v rámci kruhu. Mandala může mít jakýkoli tvar. Kterýkoli objekt nás může přesunout z pozemského světa do světa krásy. Jakmile jednou začne člověk pracovat s mandalami, může začít vnímat zdánlivě nahodilou okolní realitu odlišně a to, co je všední a samozřejmé, měnit v cestu ke svému nejhlubšímu, nejniternějšímu já.

Starověké mandaly

Mandaly různých kultur a různých dob se liší formou a podobou. Přestože používají jiný „jazyk“, popisují stejný vesmír - ten náš. Pokud jsme schopni se dostatečně hluboko naladit na jejich rezonanci, pak většina starodávných mandal může bez ohledu na jejich historický a kulturní původ pomoci na cestě k nalezení vnitřní pravdy.

Naši předkové viděli model vesmíru všude kolem sebe, v ročních obdobích, přibývání a ubývání Měsíce, východu a západu Slunce. Tyto události označovali vztyčenými kameny a kamennými kruhy a tyto mandaly nyní tvoří součást naší krajiny. V Anglii ohlašuje příchod letního slunovratu megalitický monument ve Stonehenge. Způsob života našich předků závisel na přírodních cyklech. Kamenné kruhy jako Stonehenge jsou symbolem jejich světa. Lidský život je také přírodním cyklem a naši předci stavěli k jeho uctění propracované mohyly, jež rovněž vytvářejí mandaly. Dobrým příkladem je Newgrange v Irsku. Jeho jediná obřadní síň v srdci kruhové mohyly je ponořena do tmy až do zimního slunovratu, kdy do ní při svítání vniknou sluneční paprsky a ozáří její temné stěny.

Také staří Egypťané znali Kolo života. Existuje teorie, že všechny jejich pyramidy jsou součástí jediného vzorce na Zemi, odrážejícího místo na obloze, kde - jak věřili, bude znovuzrozen faraonův duch. V centru této rozsáhlé mandaly je rakev v královské komoře. Ta je duchovní schránkou smrti boha a jeho znovuzrození. Symbolismus těchto pohřebišť nasvědčuje tomu, že centrum mandaly je místem smrti a znovuzrození.

Labyrinty

Symbol bludiště se objevuje ve všech koutech světa jako součást hledání moudrosti a sebepoznání. V každém okamžiku musíme volit, kterým směrem se budeme ubírat, a každé špatné rozhodnutí cestu prodlouží. Ale bez ohledu na to, jak je cesta křivolaká, nesmíme nikdy pustit ze zřetele to, kde chceme být - v srdci svého pravého já. Z dávné minulosti se zachovalo mnoho jednoduchých bludišť, vytvořených vysekáním trávy. Tvoří je úzká cestička, jež se svíjí dopředu a dozadu a kolem sebe. Mniši a poutníci bludištěm procházeli v hluboké meditaci po kolenou.Tyto labyrinty z vysekané trávy znázorňují jednoduchost života, jehož stále se měnící modely a směry lze přijímat s potěšením a klidem.

V keltském tříokruhovém labyrintu vede do středu mnoho různých cest. Přestože je možné jít jednou stranou zkratkou, přišli bychom tak o jemné nuance cesty. Celý labyrint projdeme pouze změnou způsobu zatáčení a nikoli tím, že se budeme držet nějakého určitého pravidla. To naznačuje, že bohatý život je ten, který není poután na budoucnost, ale vychutnává si záhyby a zatáčky každého okamžiku.

Keltské symboly

Vliv starých Keltů sahal po celé Evropě a pravděpodobně až do Asie. Své duchovní dědictví rozvíjeli od doby železné až do počátků křesťanství. Keltové rozvíjeli chápání vesmíru blízkým vztahem k přírodě, ročním obdobím a cyklům života, smrti a znovuzrození. Kameny zdobené spirálovými vzory a vyřezávané okrouhlé figurky, symboly Země, se nacházejí po celé severozápadní Evropě. Předkřesťanský, keltský kříž symbolizuje čtyři roční období a čtyři směry - sever, jih, východ a západ - umístěné na kamenném kruhu, který znázorňuje Zemi. S nástupem křesťanství přijali Keltové prvky nového náboženství a jejich kříže byly propracovanější. Jak rostla jejich dovednost v opracovávání kamene, vytesávali fantastické pomníky s umnými spirálami, zvířaty a mytickými bytostmi z legend o světcích. Tyto keltské kříže byly pokryty celými příběhy s křesťanským nádechem.

Křesťanské symboly

Kostely jsou tradičně orientovány na východ v křížovém tvaru mandaly. Východ jako místo, kde vychází slunce, symbolizuje vzkříšení Ježíšova ducha o Velikonocích a jeho dar nového života. Ozdobná rozetová okna, krášlící katedrály, jsou dalšími příklady křesťanských mandal. Složité vzory oblouků, květin a jasných barev zaplňují chrám nebeským světlem a krásou. Někdy se toto světlo rozlévá na kruhovém bludišti na podlaze, čímž symbolizuje cestu poutníků do duchovního centra křesťanství - Jeruzaléma.

Indiánské mandaly

Indiáni tradičně chápou všechny životní formy jako nedílnou součást jediné existence, která je obklopuje svými ponaučeními. Každá živoucí bytost, každý kámen či skála jsou součástmi vesmírného vzorce. Obsahují ducha, který je podstatou jejich spojení se světem. Kráčet cestou krásy a pravdy znamená kráčet v souladu s duchy.

Lapač snů

Indiánský "lapač snů" je mandalou světa snů. Toto "kolo" je zhotoveno z prutu se sítí ozdobenou ptačími pery a korálky. Visí spícímu člověku nad hlavou a "lapá" všechny dobré sny, poučení z těchto snů zůstane i po probuzení. Špatné sny však projdou otvory v síti a unikají do vesmíru. Středem lapače může do světa snů projít duch.

Podobně se zhotovují indiánské štíty, zajišťující ochranu před zlými duchy a sloužící jako přivolávače duchovních pomocníků člověka. Tyto štíty jsou jedinečné, individuálně zdobené kruhy, vyrobené z kůží, ptačích per, korálků a nití. Každý z nich je utvořen jako vlastníkova duchovní cesta a je typem osobní mandaly.

Lékařské kolo

Jedním z nejdůležitějších indiánských symbolů vesmíru je mandala lékařského kola. Kolo čili kruh obsahuje kříž, jenž představuje čtyři roční období (jaro, léto, podzim a zimu), čtyři světové strany (sever, jih, východ a západ) a čtyři živly (oheň, vodu, zemi a vzduch). Ty jsou součástí vnějšího kruhu, jenž symbolizuje svět. Vodorovná osa tohoto dvourozměrného kruhu také vyznačuje směr dolů (matka Země) a nahoru (otec Nebe). Čtyři roční období jsou symboly času a čtyři body na růžici kompasu znázorňují prostor. Kromě těchto základních konceptů obdařují lékařské kolo neboli léčitelský kruh bohatými a nekončícími vrstvami významů určitá zvířata, barvy a vlastnosti.

Indické a tibetské mandaly

Tradiční mandaly jsou nástrojem vizuální meditace, která dovede opravdového hledače na cestu většího porozumění sobě samému a vesmíru. Po celé Asii se hinduisté i buddhisté zaměřují na dosažení moudrosti sebepoznání meditací, získávání harmonie, osvobozováním se od koloběhu smrtelnosti a omezováním pozemských tužeb.

Hinduistické jantry

Hinduisté používají při meditacích a obřadech kruhové jantry. V každé jantře je přesně nakreslený geometrický symbol božství. Každá božská bytost má svůj vlastní speciální symbol z pospojovaných trojúhelníků, směřujících nahoru nebo dolů podle toho, zda jde o božstvo mužské nebo ženské. Trojúhelníky jsou obklopeny kruhy, symbolizujícími ochranu, a prstencem okvětních lístků, znamenajícím doprovod božstev. To vše je obsaženo v kruhovém městě na zemi, zvaném bhu-pura, obklopeném hradbami, kde sídlí ostražití a věčně bdělí strážci osmi směrů.

Jantry mohou být bud' kruhové a ploché, vytvořené a používané na zemi, nebo ve tvaru pyramidy. Ve středu je umístěna kruhová schránka, ve které se zjeví božstvo. Jantry lze rýt pouze do osmi tzv. tantrických povrchů: zlata, stříbra, mědi, křišťálu, břízy, kosti, usně (což zahrnuje i papír) a do kamene zvaného višnu. Jen tyto materiály v kombinaci se správnými barvami vytvoří takovou rovnováhu a harmonii energií, aby uprostřed jantry mohlo být božstvo.

Jantry jsou oživeny duchem božstva a při obřadu se jim musí "vdechnout život". Na jantru se nanášejí vůně a neustále se opakuje mantra. U šrí jantry se kolem kruhu napíší písmena, symbolizující zvuk bohyně stvoření Šakti, jíž je zasvěcena. Když se do jantry vdechne život, dává pochopení světa a jemnohmotného nebo spirituálního těla, v němž je třeba žít. Jantry jsou posvátnými předměty, které lze použít jako prostředek soustředění při meditaci. Když se meditující usadí do středu jantry, snaží se dostat do středu sebe sama.

Buddhistické mandaly

Buddhisté se snaží dosáhnout osvícení, aby v tomto nebo v příštím životě mohli žít na místě dokonalé krásy ve vesmíru. Mysl a tělo se učí kráčet v harmonii a oprošťovat tím člověka od omezení egem a pozemskými tužbami. Mandaly se kreslí podle přísných pravidel tak, aby vytvářely dokonalou rovnováhu a harmonii.

K osvícení vede mnoho cest a každá z nich má svou mandalu a svého vlastního Buddhu jako průvodce. Tibetský buddhismus používá léčebné a naučné vlastnosti mandal na svinovacích plátnech, zvaných thang-ka. Jedná se většinou o obdélníkové obrazy, znázorňující v nádherných, barevných obrazcích Buddhovo učení, koloběh života, kosmický strom, světce a další duchovní průvodce. Tibeťané také vytvářejí kruhové meditační mandaly, zvané kyil-khor. Mnich medituje s mandalou tak, že rozvažuje nad každým symbolem zvlášť, od kraje ke středu. Hledač musí nejdříve projít čtyřmi vnějšími překážkami osvícení, které odpovídají očistnému ohni, intelektuální síle, osmi stadiím úplného uvědomění a otevřenému, nevinnému srdci. Poté dosáhnou čtyř bran v Buddhově paláci. Každou z těchto bran střeží ochranní duchové a hledač se s nimi musí utkat, než konečně může vstoupit do paláce a dosáhnout středu mandaly a Buddhy v něm.

Tibetské písečné obrazy

Tibetští buddhisté vidí mandaly všude kolem sebe. Sebe vidí jako mandaly, svou zemi vidí jako mandalu a všechny bytosti, dokonce i sebe považují za možné Buddhy. Vrcholem tibetských mandal ve fyzickém světě je foma písečného obrazu, zvaná dul-tson-kyil-khor, neboli „mandala barevných prášků“, a nejsložitějším z nich je koleso času – Kálačakra.

Koleso času

Tato cesta k osvícení a její mandala popisuje veškerou moudrost cyklů vesmíru a blaho, jež vyvěrá ze života, který je v harmonii s jeho věčnými rytmy. Koleso času je dvourozměrným vyobrazením pětipodlažního paláce, ve kterém žije Buddha Kálačakra, chráněn 722 božskými, mužskými i ženskými bytostmi. Každý pár znázorňuje jeden cyklický aspekt světa a celá mandala je souborným obrazem všech cyklů ve vesmíru. Písečný obraz je chápán pouze jako hrubé přiblížení pravé mandale, která jako trojrozměrné pojetí může plně existovat jedině v duševním zraku. Kreslené mandaly se vytvářejí proto, aby pomáhaly mnichům vytvořit mentální mandaly, které jsou nutné pro sledování meditativních rituálních textů tibetského buddhismu. Mnich v duchu prochází všemi podlažími a místnostmi metafyzického paláce a v meditaci se snaží projít postupně kolem každé postavy, dokud nedosáhne Buddhy ve středu a nedojde pochopení vesmíru kolem sebe.

Mniši začínají vytváření mandaly obřadem k bohyni stvoření a vysvětí dané místo. Poté bílým inkoustem a podle přesných geometrických pravidel nakreslí na podlahu obrys mandaly. Obraz se vytváří od středu ven, což symbolizuje vznik vesmíru z jediného vejce, vesmíru, jenž vrcholí ve vědomém já. Na každém ze čtyř směrů pracuje jeden mnich, který opatrně sype tenounké praménky barevného písku z úzké kovové nálevky zvané chak-pur. U některých mandal se pro vyjádření jejich duchovních kvalit používají sušené květiny, byliny, zrní a dokonce drcené drahokamy. Palác ve středu kolesa času je postaven na prvotních energiích vesmíru: zemi, vodě, ohni a větru. Přízemí paláce obsahuje cykly země, astronomie a lidských dějin. Další podlaží reprezentuje tibetský systém léčení mysli a těla. Ve třetím patře je dokonalý stav lidského těla a mysli, vedoucí nakonec k úrovni dokonalého bytí. Z tohoto místa může mnich skutečně chápat vesmír tak, jak jej viděl Buddha Kálačakra a splynout s jeho stavem bytí. Vytváření kolesa času má léčebnou funkci i pro okolí. Když je mandala dokončena, její úloha je splněna a vykoná se obřad k uvolnění této léčby do světa. Písek se smete od krajů do středu kruhu a uloží se do urny. Ta se obřadně odnese k blízké řece, vsype se do ní a léčivý písek je unášen do oceánu a do celého světa, aby přinesl mír a harmonii celé planetě.

Mandaly člověka a přírody

Své smysly používáme k pochopení světa. Světa, v jehož srdci se nacházíme. Obklopuje nás vzduch, který dýcháme, a zem, po které kráčíme. Po celou dobu, kdy bdíme, můžeme vnímat krásu vesmíru kolem sebe. Nemusíme jít na nějaké zvláštní místo, abychom ji našli. Je vždy zde, čeká na nás. Při každém kroku, který uděláme, nás obklopuje mandala světa.

Soudobé mandaly

Ve 20. století vyvinul švýcarský psycholog Carl Gustav Jung (1875-1961) používání mandal jako pomůcek k psychologickému porozumění. Každý den kreslil mandalu, aby vyjádřil své nejniternější myšlenky a pocity. Všiml si, že v kruhu, který nakreslil, se pokaždé zobrazí jeho mentální, citový a spirituální stav. Jako by obrázky odrážely jeho vnitřní já. Též si uvědomil, že vyjádření kruhem je univerzální - kreslí jej spontánně děti i dospělí, když si bezmyšlenkovitě čmárají.

Jung pochopil mandalu jako cestu k sobě samému a začal ji používat v psychiatrické praxi, aby pacientům pomohl k vytvoření hlubšího vztahu k vlastnímu já. Kruh nebo koule mandaly představuje psýchu, která v sobě, ve svém středu, obsahuje skutečné já. Vrchol mandaly podle něj ukazuje emoce, které jsou obsaženy ve vědomé mysli, zatímco spodní část symbolizuje pocity a myšlenky hluboko v nevědomí. Jungovo učení mělo dalekosáhlý vliv a dnes se mnoho lidí zajímá o vytváření mandal a jejich používání jako nástroje k sebevyjádření. Jak se v západní civilizaci začaly šířit staré magické tradice, vznikly nové mandaly.

Řád Zlatého úsvitu kombinuje východní tradici se západní magií. Vytvořil soubor mandal, zvaných tatvické karty, které mají pomáhat při dosahování duchovního já. Karty obsahují jednoduché symboly, například měsíce a kruhy, nad kterými se medituje, aby se rozšířilo vidění a zkušenost vnitřního já.

Lidské tělo

Uvnitř našeho těla se krev, orgány, svaly, elektřina proudící nervovým systémem, každičká nepatrná součást ustavičně a v nekonečném rytmu pohybují a pracují v souladu s celkem. Když stojíme na zemi a natáhneme ruce, naše silueta vytvoří pěticípou hvězdu. Je neobyčejná svou symetrií a pravidelností a je součástí harmonie vesmíru. Vlákna DNA v každičké buňce našeho těla se spojují a vytvářejí mapu, plán, pomocí kterého se během života rozvíjíme. Jsme součtem svých rodičů a jejich rodičů a všech předků před nimi. Geny vnašem těle uchovávají historii každého z našich předků.

Mandaly na obloze

Obloha je úžasná a fascinující v kteroukoli denní dobu. Po celý rok se nahoře splétají a točí mraky a vytvářejí zvláštní vzory. Hromadí se, zvětšují a tmavnou s deštěm, poté se trhají, aby odhalily modrou oblohu. Jejich vzorce odrážejí pohyb Země, oceánů a větru. Když motýl na jednom konci světa zamává křídly, může ovlivnit počasí na druhém konci. Vše ve vesmíru je spojeno a oblaka jsou odrazem každé kapky vody kdekoli na světě. Zima je obdobím sněhu a ledu. Z oblaků padající vlhko zmrzne, v tom okamžiku zachytí pohyb větru a země a vytvoří jednolitý a jedinečný obraz - sněhovou vločku. Každá z vloček je obrazem větrů a počasí všude kolem vás. Za jasných nocí můžeme vidět pohyb hvězd, jak se pomalu otáčejí kolem nehybné Polárky usazené na severní obloze na konci souhvězdí Malého vozu. Světlu z hvězd trvá léta, stovky, tisíce let, než dospěje k Zemi. V každém okamžiku se díváme na myriádu dějin. Tato klenba hvězd se rozprostírá v obrovské mandale otáčejícím se obrazci prostoru a času.

Mandaly na Zemi

Ačkoli to zpravidla nepozorujeme, žijeme všichni na obrovské rotující kouli. Jak se Země otáčí, gravitace nás přitahuje ke středu planety a drží nám nohy pevně na zemi. Jsme ve středu své vlastní mandaly a kolem nás řeky a oceány. Nad námi se tyčí hory, stromy a výškové budovy. Náš každodenní výhled, ať městský či venkovský, je plný zázraků, které nám mohou povznést duši, pokud si jich ovšem všímáme. Obyčejný kámen je vytvářen veškerými tlaky a pohyby Země. Je formován po tisíce let z minerálů a kovů nebo vyvřel ze zemské kůry. Voda jeho povrch ohlazuje, vlny jej drtí v písek. Každý kámen má v sobě nekonečně spletitou síť stvoření.

Strom s větvemi natahujícími se k nebi a s kořeny táhnoucími se do země je živoucí mandalou. Velikostí, tvarem a strukturou je obrazem dějin svého růstu. Obsahuje všechny momenty své minulosti, jak nedávné, tak vzdálené. Ukazuje, kdy na jeho větve svítilo slunce, a tak je obrátilo vzhůru, kdy se déšť vsakoval do půdy, a tak podpořil růst kořenů směrem dolů. Kmen stromu ukazuje tentýž příběh, je tvořen jako vzorec z prstenců, které narůstají rok za rokem kolem středu – od chvíle jeho narození.

Univerzální model

V celém vesmíru je krása a pravda. Jídlo, které jíme, je plné složitých molekul. Osoba, kterou dnes jsme, je vytvořena z jídla, které jsme jedli včera, minulý měsíc či loni. Každá molekula je nádherným seskupením prvků, vytvářejících dohromady model, který umí naše tělo číst a který chápe. Když se podíváme na prvky - jako například vodík a kyslík - zjistíme, že jsou mandalami malých elektronů, obíhajících v nádherných, harmonických vlnách kolem centra, jádra. Uvnitř jádra uvidíme, že i tam je mandala vesmíru. Těžké protony tančí pomalý, majestátní tanec, model, ze kterého se získává veškerá sluneční energie. Když se z tohoto složitě detailního, mikroskopického pohledu na život přesuneme a podíváme se na širší, větší obraz, uvidíme Zemi, otáčející se kolem své osy, s lidstvem na svém povrchu, a Měsíc, který obíhá kolem ní. Můžeme pohlédnout na sluneční soustavu a všechny její planety, obíhající kolem Slunce ve stále se měnícím modelu. Dále můžeme vidět naši Galaxii, jak se jako nádherná spirálovitá mandala otáčí kolem jasného středu. A dokonce za tím je vidět rozsáhlý, nekonečný vesmír. Vesmír nikdy nekončí. Vše kolem nás tančí vnějaké mandale.

Pohled a pochopení

Mandala může být elegantní a komplikovaná, obtěžkaná symboly a vibrující barvami nebo jednoduchá a skromná. Každý z těchto typů má svou moudrost a pravdu. Abychom odemkli jejich tajemství, musíme nahlédnout pod povrchní dojem a pochopit detail v každém drobném aspektu vzoru. Jestliže pochopíme vzkaz jednotlivých tvarů a barev, můžeme se změnit a přiblížit se stavu klidu a míru. Tento komplikovaný způsob pohledu - dívat se vždy hlouběji do věcí, dává originální a neotřelý způsob chápání světa.

Podívejme se pozorněji na strom a uvidíme na kůře vzory lišejníků. Lišejník prostudujme a všimněme si kapiček vody na jeho drsném povrchu. Je to jako s mandalami. Vždy je zde k vidění víc. Můžeme použít tento přístup ke konkrétní akci a provést změny ve svém životě. Pokud například máme bolesti, můžeme se podívat a zjistit, co je způsobuje. Možná je třeba změnit něco, co děláme, nebo se zbavit nějakých starých ran z minulosti. Když uvidíme, co nám dává štěstí, můžeme změnit směr svého života a jít novou cestou.

Mandaly nám upřímně řeknou pravdu o tom, kde stojíme, a my této upřímnosti zase dovolme, aby nám prostoupila život. Mandala učí, že v každém je místo krásy. Žít na takovém místě znamená být šťastný, zdravý a svobodný. To je podstata našich snů. Každý má jiný sen o svém životě a je jen na nás, abychom zjistili, co je v nitru nenaplněno, a začali dělat v životě změny, které přinesou spokojenost a uskuteční sen.

Z HISTORIE MANDAL

Označení mandala je obvykle spojováno s buddhismem. Sanskrtské slovo mandala znamená kruh. S mandalou jako půdorysem chrámů se setkáváme již v předbuddhistické, brahmanistické Indii. Z pozdější doby jsou zachovány chrámové hory v jižní Indii a Kambodži ( Anghkor Vat) a Indonésii (Borobudur), postavené jako obraz vesmíru, ve kterých věřící putovali, než se dostali ke svatostánku umístěnému ve středu chrámového komplexu.

Klasická buddhistická mandala sestává ze soustředných kruhů a čtverců a dalších symbolů a představuje jednak obraz světa, jednak lidské nitro a ideál lidské existence a současně cestu, jak dosáhnout životní harmonie.

Mandala jako návod k nalezení cesty do vlastního nitra, zpět do počátku vědomí reality má v západní kultuře protějšek v labyrintu: Theseus se dostává do Labyrintu postaveného pro příšeru Minotaura, aby ho zde vyhledal a zabil. Chápeme-li Minotaura jako personifikaci temných sil v člověku, lze celý mýtus chápat jako hledání Ideálu. S tím souvisí i další báje o putování, např. Odyssea, ve středověku pak cyklus bájí o hledání svatého Grálu.

Motiv krétského labyrintu byl přímo převzat křesťanstvím - v řadě gotických katedrál nalezneme v dlažbě půdorys kruhového labyrintu, jednak jako aluzi na Daidala, tvůrce labyrintu a tím praotce stavitelů, jednak jako symbolické vyjádření cesty člověka k bohu -věřící po kolenou sledovali zákruty bludiště až do jeho středu.

Mandala jako symbol souvztažnosti makrosvěta a mikrosvěta se v západní kultuře objevuje ve středověku ve schématech alchymistů a zvláště astrologů: Jedni v globálním pojetí přírodních procesů a jejich symbolické personifikaci, druzí při vytváření analogií hvězdného makrosvěta a mikrosvěta lidských osudů.

Zatímco v Tibetu, Mongolsku, Číně a Japonsku sloužilo k meditacím stále nových generací buddhistů několik základních typů mandal, objevil C.G. Jung osobní mandalu jako obraz nitra určitého konkrétního člověka. Podle Junga je osobní mandala symbolem archetypu Já, který vytváří charakter a orientaci lidského jedince. Prostřednictvím mandal se archetypová energie nevědomí organizuje ve formě, kterou může naše vědomí zpracovat....

Literatura:
P. Gold - Posvátná tajemství Navahů a Tibeťanů - Kruh moudrosti
M. Brauen - Mandala (Posvátný kruh tibetského buddhismu)
R. Wilhelm, C.G. Jung - Tajemství zlatého květu
C.G. Jung - Mandaly
S.F. Fincher - Vytváření mandaly
R. Dahlke - Mandaly světa

 

Kalendář akcí | Přihláška | Letáček | Nahoru